Naštvaná šéfka

Poněkud netradiční přijímací pohovor

26.4.2023 | Napsala pro Vás: Petra Jirmářová | Doba čtení asi 20 minut

Líbí? Sdílejte s přáteli:

Ten den to slečně ředitelce opět velice slušelo. Ostatně jako vždy. Vystoupila ze svého luxusního Mercedesu a jako obvykle kráčela rázným, ale ladným krokem z privátního parkoviště k VIP výtahu do své kanceláře v nejvyšším patře budovy. Všichni po ní diskrétně pokukovali a úslužně jí zdravili.

Kdo by jen řekl, že ne vše funguje podle jejích představ. Kdo by jen řekl, co se jí honí hlavou a že to určitě není ta nová personální politika firmy schválená na poslední dozorčí radě.

Kde je sakryš zas ten výtah? zanadávala si v duchu. To mám snad jet výtahem pro řadové zaměstnance? Hm, snad nebude moc narvanej. A plnej smradlavejch lidí.

Cink! "Přízemí!" oznámil hlas výtahu.

Výtah, který přijel z podzemní garáže, byl téměř prázdný. Tedy, až na jednoho celkem zajímavě vypadajícího muže. A vůbec ne nepříjemného. Jak ho popsat? Vlastně byl zcela unikátní. Věk tak 35. Oblečen slušně, ale ne jako manekýn, který jako chrt následuje všechny poslední trendy. Prostě jako chlap.

"Dobrý den", galantně pozdravil.
"Dobrý den", odpověděla ředitelka.
"Jedete nahoru?", zeptal se onen doposud neznámý spolucestující výtahem.
"Ano," odvětila ředitelka stručně, ale s mírným úsměvem ve tváři.

Znáte to, výtah jede jen chvíli a není moc času rozvíjet delší konverzaci. To věděli oba. Ale střetnutí jejich pohledů v zrcadle nebylo známkou úplné lhostejnosti. Jestli mi rozumíte. Výtahem jste určitě někdy jeli.

"Jaké patro?, zeptal se s tím, že volbu na výtahovém ovladači za mne provede on, coby moderní, ale přirozený gentleman.
"To nejvyšší!" odpověděla ředitelka s vtipně hranou povýšeností.
"Takže až do oblak?"
"Přesně tak!" zareagovala nyní již s pobaveným úsměvem.
"Tam jsou ještě nějaké kanceláře?" zeptal se s podivením.
"Jen ta moje. Ale málokdo se tam přes recepci dostane. Všichni ostatní jsou pode mnou".
"To naprosto chápu" odpověděl s vtipně předstíraným stoismem onen sympatický muž.
Cink! "Deváté patro" zahlásil hlásič.
"A už jsem tady, to byla rychlost. Tak hezký den přeji a díky za spolujízdu."
"Děkuji, bylo to příjemné svezení", zareagovala slečna ředitelka zdvořile, jak odpovídalo jejímu společenskému postavení.

To ještě nic nebylo, mohlo by to být daleko příjemnější, pomyslel si v duchu ten zatracený chlapík.

Přece jen slečně ředitelce trochu vstoupil do hlavy. Tam si hned tak někoho nepřipouští. Na svoji kariéru se vždy maximálně soustřední a emoce na pracoviště jak všichni moc dobře víme, nepatří, že? I když...

Hmm, takovej sympatickej chlap, říkala si v duchu, vtipnej, umí se vyjadřovat, a jak hezky voněl. Není oblečenej jako buzík a pod oblekem a košilí se mu rýsovala vypracovaná postava.
V kanceláři Bohužel po příchodu do své stylové kanceláře na ni zase padla reality předchozí noci a ne úplně euforické myšlenky na ni.

To byla zase noc. Teda spíš nebyla. Fakt už vážně uvažuju o rozchodu. Všichni si o mě myslej, jak se mi ve všem daří, jak dělám raketovou kariéru, že jsem v sedmadvaceti ředitelkou pobočky nadnárodního korporátu. Ale s těma chlapama mám nějakou smůlu. K čemu mi je, že má nějaký auto a to má nějaký koně, asi víc než auta jiných chlapů? Že v práci vede tým podobných ňoumů, jako je on. Že má velkýho a drahýho psa? Že se obléká podle poslední módy. K čemu? Vždyť je to parodie na chlapa! Vůbec neví, jaký by měl být, tak napodobuje styl někoho, kdo si myslí, že je správnej. Vždyť není většího poklesu sebehodnoty, než přesvědčení, že hodnotu získáme tím, že budeme něčí followeři. Nějakých nových trendů, nebo co! Je tak povrchní. Nechápe, že za vším lze jít mnohem víc do hloubky. Tam je úplně ztracenej. Jakmile zabrousíme na led něčeho zajímavého, hned to zabije. Minule jsem chtěla, abychom se spolu dívali na porno a on, že ne, že prej je mu to blbý. Dva roky postelový nudy! Vždycky to vodmakám já. Jenže je mi jasný, že mladá taky nebudu věčně a že si chci toto období prožít naplno a mít hezké vzpomínky, protože ty my zůstanou na celý život. A hlavně bych chtěla někoho s rozvinutou sexuální inteligencí. Někoho, kdo má fantazii. Kdo mi splní moje fantazie a navíc mne něco nového naučí.
Asistentka Adélka "Ťuky, ťuk, paní vedoucí," přerušila asistentka z recepce tok jejích myšlenek. A vlastně to bylo dobře.
"Je tu ten nový kandidát na novou pozici"

Adélka. Jak ona to dělá, že je pořád taková veselá a vysmátá? Přitom je to taková šedá myška. Dělá tady jenom asistentku. Ale chlapům se určitě líbí. Sice je taková trošku krev a mlíko, jak se říká. Ale tím správným způsobem. Menší postavy, kypré, ale symetrické tvary, zdravý bujný dekolt a trošku špíčku na zadečku a bocích, které ji možná malinko trápí. Na rozdíl od chlapů. Ty to netrápí vůbec. Ty tyto její domnělé problémy vůbec neřeší. Řeší úplně něco jiného. Řeší, jak se jí dostat pod kalhotky, jak jí za ten její zadek čapnout a pořádně jí naložit, až jí spadnou ty její srandovní brejličky a celá zčervená.

"Máte jeho CV?"
"Ano tady je."

Hm, tak se podíváme na jeho životopis. Kariéra, vzdělání, dobrý. Co záliby? Sport, fitness, umění. Ovládá cizí jazyky. Má tedy jazykový talent. Cizí jazyky mne vždy, coby inženýrku ekonomie zaměřenou spíše na čísla, přitahovaly. Během tohoto myšlenkového toku se ředitelka podvědomě kousla do spodního rtu.

"Nemá tady fotku. Jak vypadá?"
"Dobře," řekla Adélka a zčervenala. A s úsměvem sklopila zrak.
"Dobře, zavolejte ho".
Job interview Slečna ředitelka si ještě v rychlosti v zrcátku zkontrolovala makeup a přejela rty rudou rtěnkou.
"Dobrý den," řekl stručně nový uchazeč o inzerovanou pozici.
"Ehm," zakuckala se ředitelka a na chvíli vypadla ze své suverénní role. Co teď říct? Jak to komentovat? Jak navázat na předchozí setkání ve výtahu? Nejlépe nijak. Chvíli se na sebe s mírným úsměvem dívali, avšak ředitelce netrvalo dlouho dostat se opět do své profesionální role. Ano byl to spolucestující z ranní jízdy výtahem.

"Našel jste to bez problémů?" vrátila se ředitelka zpět do své role.
"Ano. Dole na recepci mi poradili"
"Tak to je dobře."

Ředitelka se sice vzpamatovala z prvotního rozhození, ale začínalo být jasné, že tento pohovor nebude zcela standardní. Standardní. To je ale hloupé slovo. Ale to je teď jedno. No o čem si budou povídat? O kariéře? O ambicích? O vzdělání? O zkušenostech? Vlastně proč ne.

"Vidím, že máte jazykový talent. To je asi jedna z největších předností na tuto pozici."
"Ano, proto jsem se přihlásil, abych své schopností a zkušenosti co nejlépe uplatnil a dále rozvinul."
"Tak to jste na správném místě."
"V to doufám. Mohu vás ujistit, že o tuto pozici velice stojím. "
"Hmmm...líbí se mi vaše uvažování, umíte se vyjadřovat...to bychom si mohli rozumět...myslím, že byste mi mohl vyhovovat"
"Budu se snažit...tedy pokud splňuji vaše nároky na tuto pozici."
"Uvidíme. Ještě si vás otestuji."
"Samozřejmě."
"Někdy bývám dost dominantní. Vadí vám dominantní ženy?"
"Ne naopak. Obdivuji dominantní ženy, které něčeho dosáhly a které vědí, co chtějí."
"Tak to je dobře. Doufám, že vidíte, čeho všeho jsem dosáhla."
"Ano to umím ocenit."
"Umíte ocenit? Jak?"
"Naprostou loajalitou."
"Co jste pro tuto pozici ochoten udělat?"
"Cokoliv, co si budete přát."
"Cokoliv?" Při této otázce na něj pohlédla a zcela nevědomě si olízla horní ret. Tato gesta, ač samovolná, měla mnohem větší vypovídací hodnotu, než jakákoli slova.
"Ano."
"Jste ochoten podrobit se mým příkazům za všech okolností?"
"Samozřejmě."
To je můj člověk. Chápe, o čem mluvím a reaguje inteligentně. To půjde. To není submisivní chlap, ale prostě chápe, o co tady jde. Chápe jaká je jeho role a o čem se tu bavíme. Super.
First challenge "Dobře, zkusíme test poslušnosti."
Do této situace se oba vlastně dostali jaksi na autopilota. Uchazeč o pozici nemohl odpovídat jinak. Ale v tuto chvíli mu právě docházelo, do jaké fáze se tento pohovor dostal. Že už to není jen nevinná konverzace. Ale už se nedalo couvnout. A vlastně ani nechtěl. Znáte ten pocit v podbřišku. Cítili to oba. Slečna ředitelka také vlastně jednala na autopilota. Podle ní za to mohl on. Prostě jí do této situace sice naprosto nechtěně, ale v podstatě vmanévroval. Co měla dělat? Vést "standardní" nudný pohovor a pak se dále utápět v jejích myšlenkách? Nebo přejít na "jiné" myšlenky a nechat se jimi vést?

"Klekněte si a tohle si dejte přes oči,"
On byl samozřejmě zaskočen, ale poslechl, klekl si na příjemný bílý chundelatý kobereček a nasadil si přes oči jakýsi nákrčník v černé barvě s logem společnosti.

"Máme tady takovou svébytnou firemní kulturu, ale to brzy poznáte," dovysvětlila možná zbytečně ředitelka.

Ředitelka si stoupla zády k němu. Tedy zády. Přesněji řečeno svým poctivě trénovaným ráno umytým zadečkem. Vyhrnula si sukni svého kostýmku a zadkem schovaným pod značkovými kalhotkami vonícími příjemnou aviváží se přiblížila těsně před jeho nos.

"Co cítíte?"
"Hmm...zajímavou vůni. Zřejmě nějaký drahý parfém."
"Správně."

Poté se ohnula a rukama se opřela o naproti stojící koženou sedací soupravu. Při tom se však pohla více dozadu a kalhotkami brnkla o jeho nos. To už mu asi začalo docházet, v jaké situaci se nachází a jaký bude jeho první "pracovní" úkol byť zatím jen v testu jeho profesionálních "skills". Nyní byl jeho nos přímo v její rýze a dotýkal se oněch míst, která jsou asi nejzajímavější. Sice "jen" přes kalhotky, ale ta situace byla opravdu zajímavá. Oba si jí uvědomovali, byla jim příjemná a byli připraveni sice beze spěchu, ale přesto postupovat dále.

"Asi vám začíná být jasné v jaké fázi výběrového řízení se právě nacházíte."
"Mám pocit, že ano"
"Dobře. Věřím, že jste se v dané situaci zorientoval a víte, co je před vámi."
"A...ano."
"Že víte, co vás čeká a že jste připraven na další úkoly," sdělovala ředitelka svým typickým manažerským slovníkem, jako by byla na poradě před svým týmem.
"Samozřejmě."
Just a test "Dobře. Teď mi stáhnete kalhotky zubama. To je váš další úkol."
Bylo to opravdu jak na nějakém přitroublém teambuildingu, kde se plní úkoly se zavázanýma očima. Avšak tento úkol vůbec přitroublý nebyl. Naopak byla to taková asi milionkrát inteligentnější verze těchto úkolů.

Jelikož měl zavázané oči, musel se orientovat jen pomocí svého nosu a úst. Nosem tedy projel onou rýhou nahoru, aby nalezl okraj jejích kalhotek. Poté co přejel jejich okraj, dotkl se nosem její nahé kůže. Vysunul jazyk, aby na okraj kalhotek přiložil své rty a podařilo se mu tak chytit jej mezi zuby. Nyní zbývalo kalhotky pohybem hlavy stáhnout dolů a úkol bude splněn. Při pohybu dolů poslepu opět projel její rýhu nosem a dotýkal se tak všech měkkých tkáních jejích orgánů. Projel její anální otvor a spodní část vagíny. Bylo to měkké a teplé. Vůně jejího parfémovaného šampónu se mísila s její charakteristickou dámskou vůní. Jeho penis se začal plnit krví a pulzovat.

"Gratuluji, první úkol jste zvládl na jedničku."
"Děkuji. Co teď? Mám nějak pokračovat?"
To byla možná trochu hloupá otázka, ale vlastně to v tu chvíli nikomu nevadilo.
"Jistě. Nyní mne laskejte a líbejte na půlkách. A postupně se přibližujte doprostřed."

Nejprve jí tedy pomalu a náruživě olizoval zadek zespoda nahoru, pak přes jemné polibky přešel až k vášnivému líbání její hebké voňavé kůže

"Dělám to dobře?" zeptal se trochu přihlouple, ale to v tu chvíli vůbec nevadilo.
"Zatím si vedete obstojně," pochválila ho ředitelka.

Poté, co si dostatečně vychutnala tuto formu předehry (a především otestovala našeho kandidáta v první části testu), vydala pokyn k dalšímu postupu.

"Dobře. Velmi dobře," řekla s těžko skrývatelným pocitem vzrušení vzdychavým hlasem a pokračovala s dalšími pokyny: "Teď půjdeme rovnou k věci, jestli mi rozumíte."

V tomto testu totiž nešlo pouze o správné provádění pokynů nadřízeného, ale také o jejich správné pochopení. Ovšem některé pokyny se daly chápat více způsoby. Nečekaně.

"Jistě. A...přejete si lízat nejprve váš anální otvor nebo vagínu?"

Tato otázka ředitelku zaskočila. Ale ne nadlouho. Vycítil příležitost poznat něco nového.

"Zajímavá otázka. To jsem nečekala. Popravdě řečeno s tím tam vzadu nemám doposud žádné zkušenosti. Vy ano?"

"Ano děláme to někdy s přítelkyní."
"Tak to máte krásný vztah. A jak jste se k tomu vlastně dostali? Kdo s tím přišel?" vyptávala se zvědavě.
"Ona. Bavili se o tom jednou s kamarádkama na večírku. Přesněji jedna kamarádka se tam s tím svěřila. No a ona se s tím pak svěřila mě. Že prý by to také ráda zažila. Nejprve se mi do toho moc nechtělo. Přece jen jsem to nikdy nedělal. Ale nakonec mne přemluvila. A dobře udělala, protože to byl zajímavý pocit i pro mne. Bylo to takové posunutí hranic naší intimity."
"No dobře, také to ráda vyzkouším, určitě to bude zajímavé."
"Mám jen jednu prosbu. Mohl bych si sundat ten šátek z očí? Abych se při tom lépe orientoval?"
"Dobře."
Nahá prdel slečny ředitelky V tu chvíli se mu těsně před očima zjevila ta nádhera. Krásný vysportovaná zadek oblých tvarů a jemné kůže pokryté se sotva viditelnými světlými chloupky, které se vzrušením ježily. Nádherný jemně vroubkovaný anální otvor světle béžové barvy s uzdičkou vedoucí k neméně krásné vagíně pravidelně pulzoval v rytmu jejího dechu. Její vagína byla taková ta šťavnatá lastura narůžovělé barvy s ven vystouplými vnitřními pysky zatím ještě slepenými k sobě. Nicméně bylo zřejmé, že se dává do pohybu a začíná vlhnout a rozvírat se jako květ vzácné orchideje. Rytmus úderů jejich srdcí se zrychloval a dech prohluboval. Dobře. Nejprve zespoda pomalinku jazykem olízl její anál, který se opět zachvěl. Bylo patrné, že to vzbudilo více než příjemné reakce. Toto zopakoval ještě několikrát. Poté jej laskal krouživými pohyby, které prokládal jemnými polibky.

"Musím konstatovat, že máte opravdu jazykový talent," nemohla se ředitelka zbavit svého naučeného office speaku, který byl však pronášen s nádechem vzrušení.

Poté, co na ní vystřídal několik lízacích technik, které měl nacvičené s přítelkyní, nastal čas přesunout se k její kundičce. Ještě naposledy jemně políbil její anál a pohladil jej prstem.

Pro lízání její lastury zvolil podobný přístup. Nejprve jemnými zahrnul jemnými polibky její vnější část a okolí. Pak ji pomalu celou několikrát olízl a začal si s ní různě pohrávat. Sát její rtíky, tahat je ústy a jazykem oddělovat vnitřní od vnějších pysků a rozhrnovat vnitřní závoje od sebe a pomalu se dostávat dovnitř k poševnímu otvoru. Po této předehře byla už totálně vlhká a rozevřená. Bylo nádherné pozorovat ten proces ze slepeného uzavřeného stavu, až do plného rozkvětu. Není snad třeba uvádět, že její kunda byla zcela vyholená a nádherně voněla. Bylo radostí si s ní hrát. Roztáhl jí prsty od sebe a vylízal oblast okolo poševního vstupu. V ženské anatomii se vyznal velice dobře. A bylo mu jasné, že aby dotáhl toto kolo výběrového řízení do úspěšného konce, bylo třeba se zaměřit na její klitoris. Opět na něm vystřídal škálu jazykových a ústních technik. Kroužení, kmitání, stahován a obnažování, sání a střídání těchto postupů tak, aby poznal, co je pro ni nejpříjemnější. Její vzrušení gradovalo, a ač se snažila, aby její zvukové projevy byly pokud možno diskrétní, neubránila se vzdychání a sténání, které se snažila tlumit zabořením hlavy do polštáře, který se nacházel na pohovce, o kterou byla celou dobu opřena. On nadále sál a lízal její klitoris, tentokrát již konstantním tempem. V jeden okamžik ho chytla zezadu za hlavu a přitlačila mu ji ke své kundě. To bylo jasným znamením, že objevil tu správnou kombinaci a intenzitu dráždění a nyní bylo třeba jen vytrvat a pokračovat. To se po chvíli vyplatilo a z kombinace chvění celé její kundy a jejích vzdechů bylo jasné, že dosahuje vrcholu. Po vyvrcholení odtlačila rukou jeho hlavu, neboť se stala příliš citlivou na silné dráždění. On si vychutnával pohled na její stále pulzující pohlavní ústrojí a po chvíli jej ještě několikrát laškovně pošťouchl jazykem, načež se její kunda ještě několikrát zatřepala a ředitelce se podlomily nohy, až málem upadla. Naštěstí byla opřená rukama o sedací soupravu a on ji pevně držel svými silnými pažemi za její hýždě. Když se její vzrušení vrátilo s absolutního vrcholu do kontrolovatelných sfér, ještě se jako gentleman s její nádhernou kundičkou rozloučil několika jemnými polibky na její vnější oblasti a pohladil jí prsty.
Zpět do profesního módu Najednou se ozvalo připomenutí na telefonu. Sakra, ta schůzka s marketingovou ředitelkou, uvědomila si. No ale vyšlo to právě akorát.

"Ehm...no trochu jsem se nechala unést...by the way, máte dobrý time management," pravila s úsměvem na tváři, který se však snažila potlačit, aby se zase vrátila do profesionálního módu.

On jí ještě pomohl natáhnout zpět kalhotky - byl to přece on, kdo jí je stáhl. Ona se narovnala a stáhla si sukýnku a celkově si upravila svůj slušivý kostým.

On si stoupl, a ač oba byli z průběhu celé situace poněkud vykolejeni, snažili se zachovat klidné emoce a vrátit se zpět k pracovnímu pohovoru.

"Hmm...ještě mám jednu otázku. Vaše pozice vyžaduje časté služební zahraniční cesty? Jste ochoten trávit čas mimo domov?"
"Nemám s tím problém. Jsem zvyklý cestovat," odvětil.
"Dobře, myslím, že se dohodneme. Moce se omlouvám, mám teď další jednání. Počkejte prosím dole na recepci, kolegyně vám předá návrh smlouvy."

Jelikož bylo stále ještě těžké po tom všem hledat slova, podali si ruce, ona ho vypustila ze své kanceláře a vše podstatné si řekli pohledem do očí. Přeci jen byly to dva poměrně vysoce inteligentní lidé, takže mezilidskou komunikaci v rámci možností zvládali na odpovídající úrovni.

"Na shledanou," řekl mezi dveřmi, aby to vypadalo, že se jednalo o standardní pohovor, kdyby venku někdo náhodou šel kolem."

"Ťuky ťuk, omlouvám se paní ředitelko, ale je tu marketingová ředitelka na tu domluvenou schůzku," objevila se ve dveřích asistentka Adélka.
"Jistě, řekněte jí, ať jde dál. A poprosím vás, doneste sklenici vody s citrónem."
"Jo donesu. A jak si vlastně vedl ten nový kandidát do toho zahraničního obchodu?"
"Celkem obstojně, musím říct."
"Mám tedy říct na personálním oddělení, ať připraví smlouvu?"
"Ano, buďte tak laskavá."

Líbí? Sdílejte s přáteli: