Teambuilding

Teambuilding nemusí být vždy nuda

18.3.2023 | Napsala pro Vás: Petra Jirmářová | Doba čtení asi 22 minut

Líbí? Sdílejte s přáteli:

Porady na dozorčí radě Barbora nesnášela. Ale přesto je vždy zvládala profesionálně. Bylo jí jasné, že pro její úspěšnou kariéru je potřeba hrát jejich hru. Ačkoli obchodní výsledky pod jejím vedením byly více než znamenité, dozorčí rada to brala snad jako nějakou samozřejmost nebo vedlejší produkt. A místo ekonomických výsledků, obratu, zisku, nákladů, daňové optimalizace, výhledů do nadcházejícího období a dalších podstatných záležitostí musela čelit často otázkám na velmi podružná témata. Kdo tam tyhle lidi vlastně dosadil? Co umí? Co v životě dokázali? Dokázali se dostat do funkce. A o to dnes jde víc, než něco skutečně umět a reálného vytvořit.

Jedna z členek dozorčí rady, o jejíchž praktická inteligence byla v příkrém kontrastu s pocitem vlastní důležitosti dokázala vždy ovládnout průběh celé porady snad tím, že ostatní svojí "inteligencí" naprosto odrovnala a ti raději mlčeli a doufali v rychlé uplynutí času a brzké skončení debaty. Nikdo z přítomných natož slečna ředitelka si jí samozřejmě nedovolil usměrnit. Na to byli všichni ostatní inteligentní dost. Někdo jí prostě do té pozice dosadil. Nevíme sice za co, byť nějaké tušení, jaké "zásluhy" to asi mohly být, máme. Tak to v korporátním světě chodí.

Celou poradu vykládala o tom, jak je pro firemní kulturu a pro soudržnost teamu důležité organizovat pravidelné teambuildingy. A dokonce do dokládala nějakými psychologickými studiemi a grafy. Obecné bláboly o tom, že dobré vztahy na pracovišti přispívají k lepším pracovním výsledkům a menší míře výskytů depresí. No kdo by to byl řekl, že? Všichni samozřejmě souhlasně přikyvovali plníce si svá ústa na stole připravenými obloženými chlebíčky, které je v tu chvíli zajímaly nejvíce.

Ve firmě samotné vlastně o tyto šaškárny nikdo moc nestál podobně jako o vánoční večírky. Všichni v práci pracovali dost a po ní si chtěli spíše neformálně zarelaxovat. Ne mít něco nařízené. Takže kdo chtěl, mohl zajít na pivo nebo vínečko, na grilovačku, na bowling, na motokáry nebo cokoliv jiného a bylo jim to vždy proplaceno jako pozornost firmy. Ale nic nuceného nebo organizovaného. No a hlavní výtka té paní z dozorčí rady byla to, že firma vydává málo financí na teambuildingové akce ve srovnání s jinými společnostmi spadajícími do holdingu. Prostě jí zajímalo jenom to, kolik se za teambuildingy vyhodí peněz. Chápete to? No to asi nikdo. Co ale slečna ředitelka chápala velmi dobře, že vůbec nemá cenu o tom diskutovat a tak hlavní závazek vzešlý z této porady byl zvýšit výdaje na teambuilding s tím, že se to bude příště kontrolovat. Závěr zasedání dozorčí rady Uf, naštěstí nakonec porada skončila a všichni se s předstíranou vážností rozloučili a rozešli.
Po návratu do své kanceláře a po vyřízení skutečně důležitých záležitostí mailem a po telefonu, přemýšlela ředitelka, jak vyhovět závěrům z té poslední dozorčí rady.

Vzpomněla si, jak se jí jednou donesla asi ne snad fáma, že některé kolegyně ve firmě byly místo toho vínečka vlastně na ladies night se striptéry a že jedna partička chlapů ve firmě za tím bowlingem maskuje návštěvy nočního klubu. Samozřejmě pokud všichni plní své pracovní povinnosti a jsou výsledky, tak ať si každý dělá ve volném čase, co chce. Spíše si říkala, že by také upřednostňovala něco v podobném duchu. Ale co?

Když o tom tak přemýšlela, uvědomila si, že holky ve firmě na tyhle akce neberou recepční a asistentku Adélku. Ne, že by to Adélce nějak ubíralo na radosti ze života a její veselosti. Spíše si ředitelka říkala, co toho využít, že ona nepatří do těhle partiček a podniknout něco s ní. Aspoň se to neroznese, když nepatří do jejich drbacího okruhu. No a ten nový chlapík z exportního oddělení je zatím taky trochu mimo firemní neformální struktury, řečeno tím přitroublým office speakem. Prý ho jednou chlapi vzali na fotbal, ale to zatím bylo vše. Takže by nebylo špatné si ho vzít v tomto směru pod sebe. Navíc, na přijímacím pohovoru se více než osvědčil, že. V hlavě se jí začal rodit plán. Plán na teambuilding. Zmáčkla knoflík stolního interkomu a mikrofonem zavolala Adélku.

"Stavte se na chvilku u mě v kanceláři, potřebuji s vámi něco probrat."
"Ano, za chvíli jsem tam."
Během několika okamžiků se poslušně dostavila do ředitelské kanceláře.
"Ťuky, ťuk, tak jsem tady, paní ředitelko, jak jste mě volala."
"Pojďte dál, chci vám něco sdělit."
Adélka si poslušně stoupla na kobereček před ředitelský stůl.
"Chci vám oznámit, že na základě pokynů vzešlých z proběhlé dozorčí rady budou vybraní zaměstnanci oceněni za svůj přístup k práci a loajalitu k firmě účastí na firemní akci, řekněme takovém teambuildingu."
"Dobře, pokud bude potřeba s tím nějak pomoci, tak samozřejmě vše potřebné zařídím," nabídla se Adélka, zatímco jí vůbec nenapadlo, že mezi ony privilegované zaměstnance by také mohla patřit ona.
"Samozřejmě. Bude se to odehrávat tom novém luxusním hotelu, kam ubytováváme VIP hosty. Objednejte prezidentské apartmá s bazénem v nejvyšším patře," dala pokyn ředitelka.
"Teda to bude stát peněz." poznamenala Adélka starostlivě. Přece jen byla zvyklá šetřit.
"Nemějte starosti. Je na to vyčleněn rozpočet." Uklidnila jí ředitelka.
"A v jakém termínu se to bude konat?"
"Máte čas tento pátek?"
"Já? To jako, že se mám také zúčastnit?" byla překvapená Adélka.
"Ano, proč by ne? Jste důležitou součástí našeho týmu, chodíte v čas, plníte důkladně veškeré vaše pracovní povinnosti a to já umím ocenit."
"Jéžiš paní ředitelko, tak to velice děkuji, to jsem opravdu poctěna. Akorát teda slíbila jsem přítelovi, že budu s ním v pátek, ale to nebude problém, to on jistě pochopí, že se jedná o takto významnou událost."
"Dobře, domluveno, zarezervujte ten apartmán...a ještě něco...jelikož se to nebude týkat všech zaměstnanců, důrazně vás upozorňuji, abyste to nikomu, ale vůbec nikomu tady ve firmě nesdělovala."
"Rozumím paní ředitelko."
Akce naplánována Všichni pozvaní dostali instrukce o dress code a o tom, jak a kdy dorazit na místo. Nejprve se Adélka nahlásila na recepci hotelu, kde se měla akce konat.

"Jdu na ten teambuilding. Mělo by to být někde nahoře."
"Jistě, tady máte kartu. Přiložte ji k ovládacímu panelu ve výtahu a pak zvolte dvanácté patro. Výtah vás doveze přímo před dveře apartmánu."
"Děkuji, snad to najdu."
"Určitě, je tam jen jeden apartmán, zabírá celé patro."
"Aha, dobře." odvětila Adélka a vzala si kartičku.
"Výtahy jsou támhle vlevo. Přeji příjemnou zábavu."
"Děkuji."

Výtah byl nahoře během několika málo sekund. Však se také jednalo o zcela nový hotel. Ve výtahu byly dvoje dveře. Ty zadní se otevíraly akorát ve dvanáctém patře a vedly přímo do prezidentského apartmánu. Bez speciálně autorizované čipové karty se tam nedalo ani dojet. Ale to Adélka nevěděla. Když výtah dojel do dvanáctého patra, otevřely se posuvné dveře za Adélčinými zády, což jí to trochu překvapilo. Otočila se a zvědavě vyšla do vstupní síně apartmánu. Vše bylo tak krásné a luxusní. Koberce, obklady, nábytek. Když vešla do obývací místnosti apartmánu, uviděla tam paní teda vlastně slečnu ředitelku a toho nového kolegu z exportního oddělení, jak tam stojí a baví se se sklenicí patrně Cinzana v ruce.

"A, vítejte," všimla si právě příchozí Adélky ředitelka.
"Dobrý den."
"Pojďte dál, dáte si drink doufám."
"Ráda. To je Cinzano?"
"Ano, máte ho ráda?"
"Jo, já ráda ochutnám všechno."
"Správný přístup," pochválila jí ředitelka, "mimochodem moc vám ty šaty sluší," vysekla jí kompliment ohledně jejího vzhledu.
"Děkuju, snažila jsem se obléknout podle toho, jak to bylo napsané v pozvánce ohledně dres kódu."
"Jste šikovná." Na to se Adélka pouze stydlivě uculila. Pravdou je, že ten dress code zvládla perfektně. Černé šatičky těsně pod zadeček a bez podprsenky, jako by šla na party v Las Vegas do XS.
"Dobře, takže prohlašují dnešní teambuilding za zahájený!" prohlásila ředitelka a zvedla sklenici k přípitku. Všichni si opět srkli vynikajícího Cinzana, aby se nálada trochu víc uvolnila.
"A to tu budem jenom tři?" Zeptala se srandovně a naivně Adélka.
"To je snad málo?"
"Nevím, záleží jak na co."
"Přesně tak."
"A co budem vlastně dělat?" zeptala se opět trošku hloupě, ale hodně roztomile Adélka.
"Budeme hrát společenské hry, jako na každém teambuildingu."
"Tak to je super, to já hraju ráda."
"Klidně si ještě nalejte, zásob pití máme dost."
"Dobře, ještě si trošku dám," řekl a s úsměvem Adélka, "a jako u hru si teda zahrajem?"
"Nejprve si zahrajeme jednu takovou stolní hru." Stolní deskové hry Všichni tři se usadili na super pohodlnou velkou sedací soupravu v bílé kůži a ředitelka na skleněném stola narýsovala zlatou kreditní kartou tři lajny kvalitního kokainu.
"Co to je?" zeptala se Adélka.
"Koks."
"A to se jako šňupe?"
"Ano, správně."
"Aha, no já to nikdy neměla...ale proč to nezkusit?
"Přece nebudete trhat partu, že?"
"To bych nerada."
Vše bylo nachystané na stříbrném podnose. 3 lajny. A 3 zlatá speciální brčka. Takzvané aplikátory. Kdo se pohybuje v lepší společnosti, jistě ví, o co se jedná.
"A to mám šňupnout tím brčkem?"
"Jo, nebo stočenou dvoutisícovkou, jak chcete."

Přítomného kolegu ten koks tak příjemně vystřelil, že ač se po té lajně cítil neskutečně skvěle, neměl potřebu vůbec nic říkat a pouze si užíval pocit přítomného okamžiku a v tichosti, ale s pobavením naslouchal dámské konverzaci.
"Tak jaké to je?" zeptala se ředitelka Adélky na účinky první lajny.
"Hm, takové zajímavé, hehe" řekla pobaveně Adélka

Všichni byli vystřelený až na Mars. Byl to kvalitní materiál. Všichni se cítili příjemně, nenuceně, spokojeně. Nepotřebovali moc mluvit, ale když už, nebylo žádných zábran a žádných témat, která by byla tabu. A bylo to celkem k věci. Bylo to o něčem zajímavém. Žádná nuda.

"Chtěla jsem se vás na něco zeptat Adélko. Jaký je váš přístup k sexu?"
"Hehe, zajímavá otázka. No občas mám takové různé představy, ale jinak jsem spíš stydlivá. Ale chtěla bych se to odnaučit."
"Tak to se určitě dá...a díváte se někdy na porno?
"Ano, ale tajně," zčervenala Adélka.
"A jaký je váš oblíbený žánr?"
"Gangbang a grupáč."
"Hm, dobrý vkus. To bych do vás neřekla. A co nějaké hračky, používáte?"
"Ne, nic zatím nemám."
Ředitelka nato vybalila svojí sadu luxusních vibrátorů ve zlaté barvě. Adélka si je ze zájmem brala do rukou a zvědavě prohlížela.
"Zajímavé. A to je na baterky?"
"Ano, tady se to zapíná a ovládá."
"Aha, to je dobrý."
"Jo, je to skvělá hračka, hlavně když není na blízku v živé verzi," podívaly se obě na kolegu a pousmály se."

Pan kolega stál u okna a kochal se panoramaty města i kopců za ním a zrovna se chystal srknout svého drinku, ale když zaslechl tu poznámku, málem mu zaskočilo. Avšak vzal to s humorem a nadhledem a celkovým pochopením pro situaci. Přece nezkazí holkám zábavu. Vlastně se chtěl bavit s nimi.
Utužování kolektivu "Pane kolego, pojďte k nám."
Kolega přistoupil ke konferenčnímu stolku držíce svůj drink za nohu elegantní sklenice.
"Pojďte si stoupnout sem, blíže k nám."
Rozkázala ředitelka a vzala Adélčinu ruku a přiložila ji na jeho rozkrok.
Kolega byl trochu v rozpacích, ale v daném rozpoložení mu to vlastně ani nebylo nijak nepříjemné. Ba naopak.
"Máte krásnou rtěnku, hezká barva"
"Děkuji, mám ráda červenou."
Kolegův penis samozřejmě na přiloženou dámskou ruku reagoval pozitivně.
"Co kdybyste mi předvedla vaše orální umění? Chtěla bych se dívat" vyzvala ředitelka Adélku k další společenské hře v rámci teambuildingu.
"Ale já mám přítele." zaprotestovala pouze slovně.
"A to vadí?"
"No já nevím."

"Mám vám to dát rozkazem?" řekla v žertu ředitelka.
Jelikož nechtěla Adélka kazit zábavu a odporovat přání nadřízené a navíc byla ovlivněna atmosférou tohoto firemního večírku, nebyla úplně proti. Přece by si nedovolila odporovat paní ředitelce. Tím by si navíc mohla zhoršit svojí pozici v zaměstnání. A když vyhoví naopak, kdo ví, třeba se bude lépe jednat o zvýšení platu. A z toho by měl určitě i její přítel radost. Má ji přece moc rád a je přející člověk.

"Ale nesmí se to nikdo dozvědět."
"Co se stane na teambuildingu, zůstane na teambuildingu."
"Dobře, tak teda jo," řekla se spikleneckým úsměvem teď už rozhodnutá Adélka a vlastně se na to v daném rozpoložení a atmosféře i celkem těšila. Kdyby jí někdo teď řekl, že se akce ruší, nebyla by úplně spokojená.
Nejprve bylo třeba tu věc dostat ven. Rozepla zip poklopce kolegových kalhot, stáhla okraj bílých slipů pod koule a penis i s koulemi po chvilce manévrování oběma rukama dostala ven.
"Wow, hezký, ne? pravila ředitelka.
"Hehe, jo je."

Kolegův krásný a dokonale oholený penis byl po té předchozí masáži již dost tvrdý. Ačkoli sama sebe považovala za stydlivou a nezkušenou, instinktivně dělala vše celkem dobře. Jemně, ale důkladně prohnětla pytel s koulemi, jako by to byla nějaká hračka. Pak pomalu pohladila celý penis a stáhla předkožku ze žaludu. Chvíli na penis hleděla, jakoby přemýšlela, jak začít. Kousla se do dolního rtu a jazykem si olízla ten horní. Jako by před sebou měla nějaký sladký zákusek. Jak začít? Olíznout nejdřív koule a pak lízat penis zespoda nahoru? Třeba. Nebo jej rovnou vzít do úst ozdobených krásnou rudou rťenkou? Dobře. Nejprve tedy vzala do úst celý žalud penisu a několikrát jej obkroužila jazykem. Úžasná technika musel uznat kolega. Poté, co jej vyjmula z úst roztomile a nevině se usmála. Vypadala u toho jako nezbedná školačka. Hladce oholené koule kolegy gentlemana si říkaly také o řádnou péči. Rukou nadzdvihla penis a koule řádně několikrát prolízla a chvíli je sála. Pak totéž učinila s celým penisem. Pěkně jej párkrát olízla od koulí až po špičku. Jako zmrzlinu. Vedla si fakt dobře a ředitelce se to moc moc líbilo. Adélka se pak trošku rozjela a začala kouřit pravidelným tempem, přičemž se snažila brát penis co nejhlouběji do úst. Pravou rukou držela penis u kořene a druhou přiložila kolegovi na jeho svalnaté stehno a vypracovaný zadek. Byla zcela vtažena do hry. Mimovolně si stáhla vršek svých šatů z levého ňadra velikosti číslo čtyři a začala si ho mnout. Ředitelce to nedalo a učinila to samé i s Adélčiným pravým ňadrem a začala jej hníst a masírovat. Její bradavky na to samozřejmě přirozeně reagovaly. Adélka měla nádherná prsa. Takové mlíkárny, jak se říká. Bradavky tak akorát, ale spíše větší, pokud se nacházely v nevzrušeném stavu. Po pár minutách, hlubokého a intenzivního kouření si přece jen Adélka potřebovala oddychnout. Vysunula penis z úst, a jelikož je měla plné slin, trochu jí ukáplo, což se snažila zachytit rukou.

"Pardón," řekla celá udýchaná, ale z pobaveným a upřímným úsměvem.
"To je v pořádku," vzala to s nadhledem ředitelka, ale moc dlouhou pauzu jí nepovolila. Chytla ji jednou rukou zezadu za hlavu, druhou jí vrazila penis znovu do úst a začala určovat tempo a hloubku kouření. Adélka se opřela rukama o kolegova stehna snad proto, aby se mohla bránit tlaku ředitelčiných rukou na svoji hlavu a příliš hlubokému průniku penisu do krku. To se ředitelce ale velice líbilo. Taková hra na přetlačovanou. Jelikož však ředitelka chodila pravidelně do fitka, byla silnější. Přitlačila Adélčinu hlavu, až byl penis celý uvnitř až po koule, které se lepily na Adélčinu pusu. Takto Adélku chvilku hluboce pokouřila a když jí dala opět pauzičku, Adélka zase celá udýchaná neudržela nahromaděné sliny a vyplivla je na zem.
"Pardón, já se omlouvám," vysoukala ze sebe omluvu a opět se usmála, přičemž se snažila popadnout dech
Tento submisivní, ale zároveň sportovní přístup se ale všem přítomným velice líbil a bavil je.
Ředitelka chtěla zase pokračovat
"V pořádku?" zeptala se Adélky.
"Jo jenom se mi při tom dělá více slin," omlouvala se Adélka.

To samozřejmě nikomu nevadilo a omluva byla přijata. Ředitelka ještě Adélku chvilku potrápila a vychutnala si svojí dominanci. Pak jí jen dvěma rukama držela hlavu ve statické pozici a kolega jí řádně prošukal její pusu. Pan kolega měl ovšem také již dost a nezbývalo mu mnoho schodů k vrchlou. Jeho penis tvrdý jako kámen a v naběhlých žilách pulzovala krev. Jeho koule byly nateklé a plné kvalitního biologického materiálu, který se postupně připravoval k uvolnění přetlaku. V poslední fázi si chytil Adélku pěkně oběma rukama za hlavu a ona opět uchopila pravou rukou kořen jeho údu. Levou si opět hnětla své ňadro. Ředitelka Adélku hladila a hlídala její vlásky, aby jí nepadaly do obličeje.
To už ale opravdu kolega nemohl vydržet. Ještě chvíli pokračoval v přirážení a cítil, že se vše řine ven. Jakmile začal stříkat, Adélka instinktivně trochu cukla hlavou dozadu, ale v tu chvíli ji opravdu pustit nemohl. Snažila se tedy vše poctivě pozřít. Přesto jí nějaké množství semene vyteklo z pusy, ale rukou si ho snažila zachytit a vrátit zpět, aby nepotřísnila koberec pod sebou. Pak vše, co jí ještě zbylo v puse, spolkla, olízla si rty a očima pohlédla nahoru na svého kolegu a vítězoslavně se usmála, jakoby vyhrála v nějaké hře. Ostatně tuto hru zahrála opravdu dobře. S penisem se ještě chvíli ústně pomazlila a s tázavým pohledem do strany pohlédla na ředitelku, zda byla s její prací spokojena.

"Bravo," dostalo se jí oficiální pochvaly z nejvyšších míst. Ředitelka navíc ocenila toto skvělé představení krátkým potleskem za umělecký výkon.
Moc hezké to bylo. Ale teď byl čas na pauzu. Na drink a další lajnu.

Co se dělo dál? To si necháme na příště. Nepropásněte pokračování pod názvem Teambuilding 2.

Líbí? Sdílejte s přáteli: